Eliška Rejčka
Eliška Rejčka se narodila v Poznani jako jediný potomek knížete Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské. Rozená jako Ryksa či Richenza v našich zemích přijala jméno Alžběta – Eliška. Vzhledem k tomu, že mohlo docházet k záměně s její současnicí Eliškou Přemyslovnou, vžilo se pro ni jméno Eliška Rejčka. Za českého krále Václava II. z rodu Přemyslovců byla provdána ve dvanácti letech. Dlouho však jejich vztah netrval – král v roce 1305 zemřel. Následující manželství s Rudolfem Habsburským trvalo pouhý rok. Životním partnerem se jí poté stal Jindřich z Lipé, který se její zásluhou stal moravským zemským hejtmanem.
Eliška Rejčka a Brno
Vypráví se, že královna se k stáru při svém pobytu v Brně na Špilberku rozhodla, že po sobě zanechá Brňanům památku a založí klášter. Vystoupila prý na špilberskou věž a hodila dolů tři praporky. Jeden spadl – za potlesku Brňanů – přímo pod hrad na Staré Brno. Místo budoucího kláštera tím bylo určeno. Další zaletěl kamsi do lesů směrem k Veveří a už se nenašel, takže tam se nestavělo nic. Konečně třetí odletěl do vsi (dnešní městské části) Komín, kde nechala Eliška postavit alespoň kostel.
Eliška Rejčka přišla na Moravu v roce 1318, kde založila kostely v Komíně či v Žebětíně, avšak jejím nejznámějším počinem je Starobrněnský klášter na Mendlově náměstí, jehož součástí je i Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která byla vybudována nikoli z kamene, jak bylo v období gotiky zvykem, ale ve stylu tzv. slezské gotiky z režných cihel kombinovaných s kamennými architektonickými prvky. Místo posledního odpočinku zde našla samotná Eliška Rejčka – jediná královna pohřbená v Brně – i Jindřich z Lipé. Klášteru Eliška věnovala soubor osmi vzácných iluminovaných rukopisů.
