Lidia Ostałowska

Lidia Ostałowska byla polskou novinářkou, reportérkou a aktivistkou. V roce 1977 dokončila studium polonistiky na Varšavské univerzitě. V letech 1979–1980 pracovala jako novinářka v periodiku Przyjaciółka a jako autorka reportáží v periodiku itp. Během válečného (výjimečného) stavu na počátku 80. let přišla o práci. Angažovala se v odborovém opozičním hnutí Solidarita a v letech 1984–1989 byla zaměstnána jako učitelka. V roce 1989 nastoupila do reportážní sekce předního deníku Gazeta Wyborcza, kde pracovala až do své smrti. Mimo řady reportáží napsala i několik dalších knih. Za knihu Akvarely pro Mengelego (orig. Farby wodne) byla v roce 2012 nominována na cenu Niké. Lidia Ostałowska byla zakladatelkou a členkou rady Nadace Itaka. Ostałowska také přednášela pro postgraduální studenty genderových studií v Ústavu literárního výzkumu Polské akademie věd. Ostałowska ve svých dílech psala o těch, kteří to měli a mají v životě složitější – o národnostních a etnických menšinách, o ženách i o mládeži, jež byli součástí určitých subkultur, nebo se pohybovali ve společensky vyloučených lokalitách a kruzích. Mezi další díla této autorky patří například reportážní knihy Cikán je cikán nebo Bolelo to ještě víc.

Lidia Ostałowska a Brno

Lidia Ostałowska navštívila Brno v roce 2015, kdy v brněnském klubu Skleněná louka představila český překlad své knihy Akvarely pro Mengeleho, která bývá řazena ke stěžejním dílům polské školy literární reportáže. Ústředním motivem knihy je osud brněnské rodačky Diny Gottliebové-Babbittové, která žila v letech 1923–2009.