Maxmilián Kolaja

Kolajova cesta k polskému jazyku byla poměrně spletitá. Nejprve se vyučil zedníkem, na doporučení svého učitele z obecné školy nastoupil na nově vzniklé gymnázium v Kyjově. Ve studiu pokračoval na pražské univerzitě. Zvolil si obor čeština a němčina, k nimž si později přidal ruštinu a polštinu. Po absolvování studia krátce působil na střední škole v Moravské Ostravě. Přešel do Brna na Střední průmyslovou školu a od akademického roku 1923/1924 působil na filozofické fakultě jako lektor polského jazyka. Stal se tak průkopníkem polonistiky na půdě brněnské univerzity. Pro účely lektorátu sepsal praktickou pomůcku Mluvnice a učebnice polského jazyka, v níž věnoval prostor i zdánlivým podobnostem českého a polského jazyka, které mohou způsobit nedorozumění

V roce 1925 založil Československo-polský klub, jemuž předsedal až do 1952. Na činnost klubu v současné době navázal klub Polonus.

Kolaja se ve své badatelské činnosti věnoval nejen polskému jazyka, ale i češtině, zejména dialektologii. Zmapoval nářečí užívaná v Moravském Slovácku. Ve spolupráci s Maticí školskou se několikrát zúčastnil letního kurzu pro učitele českých škol na Volyni.

Za své zásluhy v propagaci polské kultury a vzájemných kontaktů byl v roce 1929 vyznamenán Řádem Polonia restituta. Toto vyznamenání však v roce 1938 vrátil (z důvodu událostí na Těšínsku).