Polští vězni na Špilberku a jejich pamětní deska

Historická bádání věnována polským vězňům na Špilberku započal ve 20. století Zdeněk Hájek, díky němuž byla tato problematika diskutována na vědecké půdě již v meziválečném období. Jak se polští vlastenci z Haliče dostali až do moravské metropole? Odpověď na tuto otázku najdeme v polských dějinách 19. století, kdy Poláci usilovali o osvobození a sjednocení své země, jež byla na konci 18. století rozdělena mezi tři záborové mocnosti: Rusko, Rakousko-Uhersko a Prusko. Nejvýznamnější listopadové (1830–31) a lednové (1863–64) povstání doplnilo mimo jiné také územním rozsahem skromnější povstání krakovské v roce 1846. Jen po něm v polovině července 1847 přibylo na Špilberku 150 polských politických vězňů. Jejich celkový počet v letech 1839–1848 dosahoval čísla 191, z čehož více než třetinu tvořili představitelé nižší a střední šlechty. Postihly je většinou kruté a dlouhé tresty, které ovšem amnestie v roce 1848 značně zkrátila. Poláci končili na Špilberku také v období protektorátu a po začátku druhé světové války, kdy odtud byli posíláni do koncentračních táborů.

Henryk Hubicki (*1816 – †19. 2. 1847)
Do vězení na Špilberku Henryk Hubicki zamířil poté, co byl lvovským trestním soudem odsouzen za velezradu kvůli distribuci zakázaného revolučního letáku. Velmi těžko se smiřoval s vězeňským řádem, zejména kladl odpor proti povinnému holení, pročež byl na pět týdnů vězněn v kasematech. Jako jediný z haličských vězňů se z vězení na Špilberku už domů nikdy nevrátil, neboť podlehl následkům plicní choroby. Jeho hrob se nachází v Tyršových sadech poblíž ul. Veveří.

Neblaze proslulé brněnské vězení na Špilberku zachytil i polský romantický bard Adam Mickiewicz ve svém slavném díle Pan Tadeáš čili poslední zájezd na Litvě.

"Já pracoval jsem s rýčem rok v pevnosti pruské

a třikrát v plece moje bily kyje ruské;

již na Sibiř mě vedli; potom Rakušáci

mě v Špilberk zakopali ku pozemní práci,

tož v carcer durum...Pán Bůh zázračně mě chránil

a mezi vlastním lidem zemříť nezabránil

mi se svátosťmi..."

(pozn. carcer durum – tvrdý žalář, z lat.)

Ukázka z: MICKIEWICZ, Adam. Pan Tadeáš čili, Poslední zájezd na Litvě. Praha: J. Otto, 1917, s. 308, přeložila Eliška Krásnohorská.